13. KTERÉ ROSTLINY LZE ČMELÁKY OPYLOVAT ?

Hrabcová Lenka

Jednou z nejdůležitějších podmínek pro vývoj a růst populací čmeláků je dostatek kvetoucích živných rostlin v průběhu celého vegetačního období. Čmeláci patří mezi nejvýznamnější opylovače kteří zabezpečuji reprodukci mnoha divoce rostoucích a kulturních rostlin. Mezi opylovači a živnými rostlinami vznikají trofické vztahy, jejichž charakter je ovlivněn mnoha skutečnostmi.

• Všechny druhy našich čmeláků jsou polytrofní, živí se a opylují široké druhové spektrum rostlin. Odlišnosti v potravních preferencích mezi jednotlivými druhy čmeláků jsou dány morfologickými odlišnostmi, především délkou sosáků.

Če1isti (maxillae) jsou v podstatě dvě dlouhé, vyduté, na distálním konci zobákovitě zahnuté sanice. Sevřou-li se jejich přední hrany, utvoří žlábek, jenž je dozadu otevřený. U kořene každé sanice odstává čelistní makadlo (palpus maxillaris), složené ze dvou až tří různě utvářených článků.

Spodní pysk (labium) vyrůstá uprostřed čelistí, poněkud za nimi. Z jeho bazálních částí se štěpí pysková makadla a jazyk. Pysková makad1a (palpi labialis ) jsou čtyřčlenná; jejich první (bazální) článek je vždy několikrát delší než ostatní dohromady. Sevřou-li se zadní hrany prvních dvou článků obou makadel, utvoří podobný žlábek jako sanice čelistí, jenže otevřený dopředu.

Jazyk (glossa) je úzká, ke špičce se zužující dlouhá tyčinka, která je vyztužena četnými chitinovými kroužky, tzv.. lžičkou. Po celé zadní straně má hlubokou brázda, jejíž okraje jsou tak stočeny dovnitř, že se téměř dotýkají. Tento článek svírá po celé délce chitinové vlákno, vyztužující jazyk. Přesto však zůstává jazyk pružný a jeho špička je snadno pohyblivá. Kořen jazyku je obklopen párem malých pajazýčků (paraglossae) a nese shluky čidel.

Čelisti a spodní pysk, přestože vyrůstají z ústní dutiny zcela samostatně, fungují vždy jako celek, jemuž říkáme sosák (proboscis) V klidu je sosák ohnutý a uložený ve výřezu hrdla; k sání je vymršťován příslušným svalem. Sání je umožněno tím, že oba shora popsané žlábky sevřených čelistí a spodního pysku k sobě přilnou a utvoří trubku, která obklopuje jazyk, jenž se může volně smršťovat nebo natahovat. Saje-li čmelák z většího množství sladkého roztoku, ponoří do něho špičku sosáku a střídavě rozšiřuje a svírá hrtan. Při rozšíření je tekutina nasávána a vstupuje trubkou do hrtanu, při smršťováni je pak vtlačována do medného váčku, Je-li sladké šťávy málo, vysune čmelák jazyk z trubky a šťávu líže. Pak jazyk vtáhne, sevře stěny trubky a vtlačí tak tekutinu do ústní dutiny. Pohyby jazyka se podobají pohybům pístu v pumpě, jsou však velmi rychlé.

Čmelák jistě nabízenou sladkou šťávu ochutnává, dříve než ji přijme, neboť pouhým čichem ji nepozná. Ponoří-li do ní čmelák špičku jazyka, stoupá v uzoučkém prostoru mezi vyztužením a stěnami brázdy na spodní straně jazyku nepatrné množství tekutiny podle zákona vzlínavosti samočinně až ke kořenu jazyka, kde jsou četná smyslová ústrojí chuti. Bylo by tudíž velkým omylem domnívat se, že čmelák nebo včela saje nektar pravidelně a pouze touto kapilární rourkou. K sání je zapotřebí mnohem širší trubice a tou jsou právě spojené žlábky spodního pysku a čelistí.

· Charakter trofických vztahů je ovlivněn typem biocenózy, zejména fytocenózy na lokalitě. Například trofické vztahy čmeláka rolního (Megabombus pratorum L.) k rostlinám jsou na xerotermním lesostepním stanovišti jiné než na loukách na horní hranici lesa.

· Trofické vztahy na studované lokalitě závisí také na fázi vegetačního obdobní ve které se uskutečňuje výzkum. Samozřejmě je pro trofické vztahy klíčové i stádium sukcese daného rostlinného společenstva.

Přehled nejdůležitějších živných rostlin podle čeledí:

Hluchavkovité (Lamiaceae)

Šalvěj přeslenitá	Salvia verticiliata L.	Konopice polní	Galeopsis tetrahit
Šalvěj hajní	Salvia nemorosa L.	Konopice pýřitá	Galeopsis pubescens
Šalvěj luční	Salvia pratensis L.	Černohlávek obecný	Prunella vulgaris
Marulka klínopád	Calamintha clinopodium	Ožanka kalamandra	Teucrium chamadrys
Mateřídouška	Thymus sp.	Bukvice lékařská	Betonica officinalis
Čistec přímý	Stachys recta	Dobromysl obecná	Origanum vulgare
Hluchavka nachová	Lamium purpureum	Měrnice černá	Ballota nigra
Hluchavka skvrnitá	Lamium maculatum	Zběhovec plazivá	Ajugo reptans
Hluchavka bílá	Lamium album	Popenec břečtanovitý	Glechoma hederacea
Konopice ozdobná	Galeopsis speciosa

Vikvovité (Viciaceae)

Jetel	Trifolium sp.	Čilimník	Chamaectisus sp.
Vikev	Vicia sp.	Vičenec ligrus	Onobrychis vicifolia
Trnovník akát	Robinia pseudoacacia	Kručinka barvířská	Genista tinctoria
Úročník bolehoj	Anthylia vurneraria	Jehlice trnitá	Onosis spinosa
Štírovník růžkatý	Lotus carniculatus	Hrachory	Lathyrus sp.
Čičorka pestrá	Coronilla varia
Kozinec	Astragalus sp.

Hvězdnicovité (Asteraceae)

Pcháč	Cirsium sp.	Pupava bezlodyžná	Carlina aculia
Bodlák	Carduus sp.	Pupava obecná	Carlina vulgaris
Chrpa	Centaurea sp.	Sadec konopáč	Eupatorium canabinum
Starček	Senecio sp.

Krtičníkovité (Scrophulariaceae)

Černýš	Melanopyrum sp.	Náprstník velkokvětý	Digitalis grandiflora
Kokrhel	Rhinantus sp.
Lnice	Linaria sp.
Zdravínek červený	Odontites rubra

Štětkovité (Dipsaceae)

Chrastavec rolní	Knuthia arvensis	.
Štětka lesní	Dipsacus silvester
Hlaváč	Scabiosa sp.

Brutnákovité (Boraginaceae)

Hadinec obecný	Echium vulgare	Pilát obecný	Anchusa vulgaris
Kostival lékařský	Symphytum officinale	Plicník lékařský	Pulmonaria officinalis

Růžovité (Rosaceae)

Maliník, ostružiník	Rubus
Růže	Rosa sp.
Ovocné stromy

Zvonkovité (Campanulaceae)

Zvonek	Campanula sp.	Zvonečník klasnatý	Pyteuma spicatum
		Zvonečník hlavatý	Pyteuma orbiculare

Vrbovité (Salicaceae)

Salix

Vrba

Zemědýmovité (Fumariaceae)

Dymnivka

Corydalis sp.

Třezalkovité (Hypericaceae)

Třezalka tečkovaná

Hypericum perforatum

Pupalkovité (Oenotheraceae)

Vrbka úzkolistá

Epilobium angustifolium

Kyprejovité (Lythraceae)

Kyprej vrbice

Lythrum salicaria